Anders Liljegren mi včera poslal WhatsApp. Pár písmen, jedna fotka a přece je v té zprávě obsaženo strašně mnoho. To slovo "strašně" působí jako protimluv, ale "velmi" by bylo velmi nedostatečné.

Ta fotka a pár řádek textu mne prostě zasáhly. Je v nich skryto i to PROČ. Proč tohle vlastně děláme. Děláme to právě kvůli paměti. Generační paměti.

To nemají být velká SLOVA. Naopak!

*****************************
The members of our oldtimer motor club were asked If we could show some old cars to the elderly People at a nursing home in my neighborhood. This fellow suddely got his memory back. At first sight he shouted "it is a Minor, I've had one - 19,5 horsepowers". The staff was amazed that he suddely went so vivid.

Členové našeho oldtimer klubu byli požádáni, abychom starým lidem v pečovatelském domě v mém sousedství ukázali nějaká stará auta. Tomuhle chlapíkovi na fotce se okamžitě vrátila paměť. Jakmile auto uviděl, zakřičel "To je to Minor, míval jsem jednoho - 19,5 koní". Zaměstnanci byli ohromeni, že tak rychle ožil.