Myslím v létě 2018 jsem byl na spanilé jízdě na srazu MBX, trasa vedla kolem pivovaru Klášter Hradiště nad Jizerou. Auto je rychlé, takže jsme zakufrovali, jenže na stejném místě stála nějaké posádka - rodinka s Minorem, řekl bych v nálezovém stavu a řešili stejně jako my kam a kudy dál. Jeli nějakou místní jízdu nebo podobnou záležitost.
Viděl jsem Minora - a musel jsem vystoupit a jít se na toho Minora podívat - pan řidič koukal a říkal, že můj auťák je lepší a vzácnější - ale já byl nadšen. Jako tenkrát v autě s tátou, chtěl jsem jen nasát a mrknout se za volant. Kolega s dalším MBX nechápal.

Ale kdo to byls tím Minorem a jaký to byl vůz?

Tak to jsem ještě nevypátral. Tak tedy spíše s tou vlastní historií.
*
Táta koupil auto. O prázdninách 1963. Babička si stěžovala, že na hřbitov v Řeporyjích od vlaku se jí špatně chodí, páč to bylo skoro 3 kilometry a tak otec dostal přidáno na vůz. Ale ovšemže peněz nebylo nazbyt, takže otcův vysněný Tudor byl nahrazen dostupnějším a méně finančně náročným vozem Minor.,

Právě jsem vychodil 1.třídu. Byli jsme na prázdninách u tety v Uhříněvsi, pražský venkov, nikde nic, zastrčená ulice, jen zahrady, slepice, králíci, pes, kočka, koza atd. V parném odpoledni před barákem zastavilo auto, hned jsem tam letěl a koukal jsem s úžasem, z toho auta vystoupila máma a od volantu otec s nezbytnou cigaretou. Teta spráskla ruce a zaháněla slepice. ale já už jsem obíhal ten zázrak a na poklicích vozu jsem četl Minor.
Rodiče se pobesedovali a provětrali a po kávě s bábovkou se vydali zase ku Praze. Já nadšený z tohoto momentu jsem se rozběhl zas rozjíždějícím se Minorem a dvoutaktním výfukem. Samozřejmě auto už jelo rychleji a já zakopl a hned si na úvod oslavy Minora rozbil koleno a bylo po slávě. Ale nic, hlavně že bylo auto doma.
*

Tak abych to dopsal a dojel. Na to Lipno.
Z Prahy na Lipno je podle tehdejších silnic a automap 200 km. A ono těch 200 km z pohledu dnešních silnic a dálnic, vozů s úplně jiným vybavením i výkonem vypadá jako nic, ale o to zase je právě živější ta skutečná vzpomínka na tehdejší dobu a vlastnosti vozu Minor. Možná i na to, že otec byl mladý a já kluk.
Jak známo, tak Lipenská přehrada byla dostavěna a zprovozněna v roce 1959. Pro lidi z Prahy s nějakým automobilem alespoň kvalit jako Minor znamenalo léto velké cestování po vlastech československých. Nejinak tomu bylo u nás, jen co jsme přijeli od tety z Uhříněvsi, vymysleli rodiče cestovní plán na další kus léta a jejich dovolenou s dětmi až dokonce prázdnin. Ty veškeré cestovní přípravy popsat již nelze, to si stejně pořádně nepamatuji, ze vzpomínek vystupuje jen cestovní rychlost na rovinách státní silnice do Budějovic.To se jelo tak 60, někde trochu více, ale nijaký závod, konzumace motoru nebyla sice moc vysoká, ale otec zřejmě o motoru věděl své takže spíše více řadil než šlapal na plyn. Dnes netuším, jak dlouho jsme tam jeli, ale počítám že od rána do odpoledne. To odhaduji podle jiných cest s větším kilometrovým nájezdem, které si ale pamatuji lépe než Lipno.
Měli jsme jen stan, nějaké nafukovací lehátko a na přikrytí jen deky.
Žádné spacáky ani jiné klasické tábornické vybavení. Vařilo se trochu na lihovém vařiči, pevný líh, trochu na ohni, jen rychlovky, čaj, polévku z kostky, to byly tehdy haléřové položky. Místo tábořiště u Černé v Pošumaví.
Moc jiných lidí tam nebylo, jen nějací lidé s úplně novou Octavií Combi, z toho jsem byl unesen, nové bílé pochromované auto. Ale náš Minor měl krásnou modrou barvu a uvezl nás také. I ve stavu v jakém ho otec koupil a jak jsme na Lipno přijeli a dojeli. Zadní světla byla ze Spartaka, to se mi líbilo nejvíce. Tyhle koncovky mi vždy přišly, že tomu zadnímu profilu Minora sedí nejlépe.

Týden a pár dní pod stanem uběhlo, ale tehdy už byla postupně zima "v noci" a otec si stěžoval, že ho z toho spaní ve stanu bolí záda, bylo to takové troubení k ústupu.Matka sice navrhovala ještě chvíli zůstat a šla do samošky pro nákup. Přinesla i pivo. No, ale bohužel jen obyčejné, tedy sedmičku. Otec to lačně otevřel, pivo bylo teplé a pěnilo a když se i přesto napil tak to všechno hned vylil vedle stanu- a bylo po nadějích. Vydrželi jsme ještě jednu noc a ráno se balilo.
Nikoliv ale do Prahy ale jelo se přes celou Šumavu a přes Domažlice do Tachova ke druhé babičce. Ovšem z této cesty si toho pamatuji více, hlavně tedy takové zajímavosti, které lákají mototuristy i dnes. Krytý most v Lenoře na Teplé Vltavě, město Volary s alpskými domy, trh v Domažlicích s chodskou keramikou a hlavně klidnou letní krajinu sem tam vesnice a žádný provoz na silnicích. Letní den byl jako stvořený pro cestování a my přijeli do Tachova a byly pro nás borůvkové knedlíky. Božská mana po dietě pod stanem.
Pak už jen stálá letní balada - lesy, houby, borůvky, koupaliště, alotria se všemi bratranci a místními kluky až najednou byl konec prázdnin.
Nezbylo nám než zase naskládat věci do Minora, zamávat babičce a vydat na dalších 160 km po silničkách na Prahu.

Kilometry jsem tehdy ještě nepočítal, ale vzhledem k popsané trase, přičemž v Tachově se jezdilo stále tam i onam, do Mariánek, na Sycherák nebo někam do lesů na houby, tak těch kilometrů najednou na Minora bylo víc než dost. Nemuselo se ovšem nikde spravovat ani nic nepříjemného řešit, žádný karambol, nic, prostě jen plynulá jízda s dvoutaktem.
Kdysi jsem doma nahlížel do techničáku vozu, matně si vybavuji že tam byly dvě zcela zaplněné stránky všelijakých firem a vlastníků, takže jak se říká čím více majitelů, tím více problémů. Nicméně tento první rok s Minorem 1963 dopadl dobře. Vše další včetně kompletní opravy motoru si otec nechal na zimu. Auto stálo v garáži u dobrých lidí za Prahou /40 Kčs za měs./a motor byl doma v komoře a v noci na stole v kuchyni a otec makal.
Takový byl první rok s Minorem, rok 1963.

Další rok 1964, půjdu vylovit fotky, abych mohl popsat další anabázi, kdy se v létě stanovalo se na Otavě ve Štěkni, osada U křivého nosu.
**

Rancher
zdravím a omlouvám se, že jsem tu nadělal články,které měly být jinde.
Překopíroval jsem to do uvítacího vlákna, tady bych rád jen neznámého Minora u pivovaru. Díky za pomoc. /chybí mi tu Edit a jiné možnosti/
Hezký den.
zz